Týdenní dovolená na motorce na pohodu – aneb doporučená trasa
Jak jsem již psal, absolvoval jsem svou první dovolenou na motorce v Rakousku a v Itálii. Nejsem žádný skalní super cestovatel a ani můj stroj Yamaha XJ 600 S Diversion není úplně cesťák, na kterém by se dalo ujet vysoké stovky kilometrů denně bez následků, jako třeba na dálkových cestovních endurech typu BMW GS nebo na supercesťácích typu Yamaha FJR. Proto jsme volili takovou cestu, abychom si na našich naked bikes užili zážitek z cestování, ale vyhnuli se zbytečné únavě a hlavně nudným dálnicím. Takže jsme jeli „na pohodu“. Kudy tedy vedla naše cesta? Čtěte dále, můžu ji všem s klidným svědomím jen doporučit.
V pátek jsme vyrazili z Prahy po práci ve večerních hodinách a první kilometry nás zavedly přes strakonickou dálnici a Písek do Týna nad Vltavou, kde bylo první přenocování cca po 145km jízdy. Na tomto úseku stojí jednoznačně za zmínku úsek cesty Písek – Týn nad Vltavou. Krásný asfalt, přehledné zatáčky…
Traunsee
V sobotu nás čekala cesta přes České Budějovice, Dolní Dvořiště až do města Steyr. Potom dále na jih po B115 a těsně před obcí Ternberg jsme odbočovali vpravo přes most na první krásnou cestu v mírných kopcích. Touto cestou jsme se dostali na silnici číslo B140, ze které jsme záhy odbočili vpravo na Oberschlierbach a dále do Kirchdorf an der Krems. Po silnici 138 jsme se vydali kousek na jih, abychom za chvíli opět odbočili vpravo, tentokrát na krásné serpentýny směr Steinbach am Ziehberg a dále do Steinfelden, kde jsme se napojili na silnici číslo 120. Dali jsme se vlevo a po ní dorazili až do městečka Gmunden. To již leží na břehu krásného jezera Traunsee. Pokračovali jsme dále podél jezera směrem na jih a přespali jsme v kempu přímo na břehu někde nedaleko Mittendorfu. Měli jsme za sebou přibližně 280km.
Rossfeldstrasse - výhled
V neděli jsme měli na programu dne Orlí hnízdo. Po cestě jsme si však našli další dvě zpestření v podobě krásných placených horských cest plných výhledů a serpentýn (a krásného asfaltu, pochopitelně). Vyrazili jsme na západ na Neukirchen a dostali se k dalšímu salzburskému jezeru s názvem Attersee. Po jeho břehu jsme ujeli jen kousek a odbočili vlevo na velmi příjemnou silnici 153 směr Bad Ischl. V tomto městě jsme našli cestu číslo 158 směrem na Salzburg, ze které jsme však u obce Strobl odbočili vlevo na první placený průsmyk (nebo spíše tedy horskou silnici). Tady nás kvalitní asfalt na chvíli opustil, že jsme dokonce pochybovali, zda jedeme správně. Ale výběr mýta v hodnotě 3,5Eur za osobu na motocyklu nás ujistil, že se v navigaci nepleteme. Přes tento docela hezký úsek jsme se dostali do Voglau a na silnici 162, po které jsme pokračovali dál na západ. Pak kousek na sever po silnici číslo 159 až do městečka Hallein, kde odbočíme na Bad Duernberg a už jsme na krásném horském kusu silnice. Následuje vyvrcholení v podobě Rossfeldstrasse. Za 3,5Euro za motorku se jedná o skutečně hodně hezký kus asfaltu, který si užijete a navíc máte rozhled široko daleko. Pokud bych si měl vybrat mezi Rossfeldstrasse a horskou cestou zmiňovanou výše, jednoznačně vyhrává Rossfeldstrasse. A než se nadějete, jste u parkoviště s odjezdem autobusů na Orlí hnízdo. POZOR, poslední autobus odjíždí v 16.00. My zde byli cca o půl hodiny později, takže smůla. 
Následoval odjez a nejkratší cesta po silnici 311 směr Zell am See. My přespali v Maishofenu. Celkem nějaký 230km.
Grossglockner Hochalpenstrasse
V pondělí nás čekal vytoužený Grossglockner a Hochalpenstrasse. Vyrazili jsme z Maishofenu nejkratší cestou do Bruck an der Grossglocknerstrasse a hurá na jih zaplatit mýtné (18 Eur) a do kopců. Cesta je opravdu nádherná a stojí za to. Jen těch automobilistů by mohlo být méně. 
Po koulovačce a obídku naproti Grossglockneru jsme vyrazili dále, a to směrem na italské Tolmezzo (po silnicích 100 a 110, která v Itálii přechází na SS52bis). V Tolmezzu jsme odbočili vpravo směrem na západ na silnici číslo S52 ve směru na Ampezzo. Nakonec jsme přespávali v příjemném kempu u jezera Lago di Pieve di Cadore v městečku Valesella. Tento den čítal cca 270km a nutno říct, že byl poměrně náročný.
Úterý bylo ve znamení mnoha průsmyků a horských cest a také dojezdu k Lago di Garda. Po silnici S51 jsme se vydali až do známého zimního střediska Cortina d’Ampezzo. Po krátké snídani v tomto městě (v kempu měli v 9 hodin ráno k jídlu už jen jeden croissant, takže snídaně nicmoc) jsme se vydali směr západ po silnici SR48, ze které jsme záhy odbočili vpravo na San Cassiano po silnici SP37. Hezké serpentýny nás přivedly do La Villa, kde jsme odbočili vlevo směrem na Corvara di Badia. Odtud jsme pokračovali západním směrem po SS243 a následně SS242 až do Canazei. Tento úsek od La Villa až do Canazei je úplně úžasný – projedete třemi průsmyky ve výšce hodně přes 2000 m n.m. Navíc jsme zde našli moc příjemnou kavárnu s terasou s úžasným výhledem (a golfovým drivingem, ale hole se nám už nevešly s sebou). Po zážitcích v horách jsme se vydali jihozápadním směrem k Lago di Garda, a to po silnici S48 přes město Predazzo. Ve městě Ora jsme sjeli do údolí a začalo být vedro. Bylo sice už docela pozdě, ale přesto byl velmi znatelný teplotní rozdíl. A to nám zbývalo ještě cca 100km. Naštěstí v údolí jsou silnice docela rychlé a přehledné, a tak cesta ubíhala. Po chvilce hledání hezkého kempu jsme se za drobného příšeří ubytovali v kempu Panorama v Casaone. Tento náročný den jsme za sebou měli cca 280km a mnoho tisíc metrů převýšení.
Lago di Garda
Středa byla dnem odpočinku. Váleli jsme se u vody a na baru a popíjeli a bavili se a odpočívali a spřádali plány na cestu zpátky. Vzhledem k našemu neúspěchu na Orlím hnízdě bylo rozhodnutí jasné – chceme se tam podívat. Takže plán? Ve čtvrtek se dostat co nejblíže, ideálně k Zell am See.
Ve čtvrtek jsme se snažili vyrazit co možná nejdříve – přeci jen nás čekala slušná porce kilometrů po okreskách. Dalnicím jsme se striktně vyhýbali a chtěli jsme si ještě užít něco v horách. A tak první úsek naší zpáteční cesty kopíroval cestu k Lago di Garda, a to až do Canazei, odkud jsme pokračovali do města Arabba. Tam jsme odbočili vlevo na sever na silnici SS244, po které jsme pokračovali až do městečka Floronzo. Tam jsme odbočili vpravo na SS49 směr Brunico. Po pár kilometrech nás čekalo odbočení vlevo na Rasun Anterselva na silnici SP44. Na této silnici naleznete mezi Itálií a Rakouskem úplně nádherný průsmyk. Úzká silnice, jednosměrný provoz řízený semaforem, nádherné lesy, asfalt, jezera… Asi nejkrásnější průsmyk, co jsme na celé cestě viděli. Škoda jen, že trošku poprchávalo. Nedá se nic dělat, jede se dál. Následoval sjezd dolů do údolí do obce Huben, kde se odbočuje na silnici číslo 108 směr sever. Zanedlouho začíná již pršet víc a zastavujeme u benzínky a oblékáme nepromoky. Obloha nevěstí nic dobrého. Jen co vyjedeme, spouští se poměrně silný déšť. Nepromoky naštěstí fungují dobře. Navíc před námi je vidět kousek modré oblohy. Naděje umírá poslední. Říkáme si, že za placeným pětikilometrovým tunelem bude úplně jiné počasí, že nás to modré nebe přivítá. Počasí je skutečně jiné, ale lije ještě víc a pro mlhu je vidět tak na 50 metrů. Než však sjedeme do údolí, je po dešti. Volíme ubytování cca 25 km před Zell am See v obci Stuhlfelden. Celkový účet dnešního dne je rekordní – 365km. Ale překvapivě to nebylo tak hrozné. Docela to utíkalo.
Orli hnizdo
V pátek chceme stihnout dva hlavní cíle. Orlí hnízdo a dojet někam k Česku nebo do Česka. Cesta do Zell am See je hezky značená, stejně jako cesta na Salzburg (silnice 311, 178) a potom na Berchtesgaden. Zkoušíme Orlí hnízdo. Je pod mrakem, nahoře prý mlha. No doufám, že to kromě výhledů bude i o něčem jiném (třeba jako historie, nebo tak). Platíme 15 „éček“ na osobu za zpáteční cestu autobusem nahoru k Orlímu hnízdu. Silnice je zajímavá, ale na motorce by to bylo zábavnější. Nahoře je skutečně mlha. Chodba ve skále je impozantní, stejně jako celoměděná kabina výtahu (i když ty supermoderní tlačítka tam moc neseděj). A co je nahoře? Hezká vilka o cca 7 relativně velkých místnostech. A hle? To celé je jedna jediná obyčejná předražená restaurace. Tu a tam prodávají suvenýry. Jediné, co se váže na historii je asi 10 tabulí s fotkami a popisem, ovšem pouze v němčině, takže si počte jen někdo… Zkrátka Orlí hnízdo je asi největší zklamání z celé cesty. Nevadí, náladu si zkazit nenecháme. Sjíždímě autobusem dolů a je tu válečná porada. Kam dál? Rozhodnutí zní jasně – jedeme až na Lipno a švihneme to po dálnici. Za 4 Eura kupujeme dálniční nálepky na 10 dní, poslední občerstvení, benzín a Salzburg, dálnice, pauza, Linz. U Linze ale nejedeme standardně na Freistadt, ale jedeme po silnici 126 na Bad Leonfelden. Přejíždíme hranice do ČR ve Studánkách. Říkal jsem si už dlouho, že o našich špatných silnicích se mluví už jen tak ze setrvačnosti, že to tak hrozný není. No musím říct, že to tak hrozný je. Ten rozdíl mezi Rakouskem a prvními kilometry v Česku je propastný. No nevadí… A pak už jen Lipno nad Vltavou a kemp Modřín. Účet za páteční den je 350km.
Sobota je jasná – dojezd do Prahy. Dáváme snídani, obídek, nějaké to koupání a vyrážíme později odpoledne. Dojezd do garáže v Praze někdy kolem 20.00 a na tachometru máme posledních cca 230km.
Celkový součet činí přibližně 2200km a všichni si libujeme, jak se nám dovolená vydařila…
Související články: